Dočkáme se dovolání u Vrchního soudu? Utekl další rok…

Když loni v létě rozhodl vcelku nečekaně, inkognito a téměř v utajení olomoucký Krajský soud o tom, že se potvrzuje rozsudek toho okresního, podali jsme ihned dovolání; po zkušenostech z 11 letého!! nekonečného příběhu jsme jistě nečekali, že se potkáme u Vrchního soudu za měsíc nebo dva. Jenže ono je to už zase 15 měsíců…

Je to málo, nebo moc? S ohledem na zdravotní stav dítěte a jiné plynutí času až příliš mnoho. Ale nejprve krátká rekapitulace posledních dějů (míněno zhruba dva roky zpětně):

1. Nejprve se objevil znalec, který konečně napsal Pravdu. Že rodičku předávkovali prostaglandinama a oxytocinem, aby následně děloha začala doslova šílet, jenže právě v ten moment někdo vypnul měření kontrakcí… Když do toho přišla Kristellerova exprese, velmi pravděpodobně souhra těchto faktorů způsobila rupturu dělohy s tím následkem, který máme doma;

2. Soudce Okresního soudu nakonec s těžkým srdcem souhlasil, že tohoto znalce vyslechne. Načež „omylem“ pozval k výslechu chasníka z Krkonoš téhož jména. Příběh najdete zde;

3. Když konečně, po další prodlevě, dorazil správný člověk, soudce jej pro forma vyslechl, načež konstatoval, „že jeho závěry se neliší od závěrů ostatních znalců“ (cože???) a žalobu rychle zamítl;

4. Podali jsme odvolání ke Krajskému soudu, s doslova didaktickým vysvětlením toho, v čem jsou všechny ty lži, na nichž stojí obhajoba žalované nemocnice. Bohužel do toho přišel covid;

5. V této situaci rozhodl po roce Krajský soud tak, že de facto zkopíroval rozsudek Okresního soudu, slovo od slova, celé odstavce, celé odůvodnění rozsudku bylo vyhotoveno formou Ctrl C + Ctrl V; četli to vůbec? Nebyl jsem u toho, ale jsem přesvědčen, že ne.

6. Okamžitě jsme podali dovolání k Vrchnímu soudu. Uběhlo 15 měsíců.

15 měsíců života. 15 měsíců boje, 15 měsíců čekání na něco, s čím jsme se už de facto rozloučili, že by se stalo ještě v tomto desetiletí. 15 měsíců naděje, kterou vždycky chováme jen chvíli, že by se mohlo něco posunout, změnit, obrátit. Co bude dál? Holčička mezitím dorostla v slečnu, a my jsme zestárli.

Je to jen takový dnešní povzdech. Přemýšlím, jestli to těm soudům není trapný…

Napsat komentář